Můj svaťák

(Shakespearovská dekadentní tragikomedie) Tento článek jsem psal průběžně, nebudu jej nijak upravovat! (tento článek je pahýl)

Popíši můj svatý týden. Pokusím se zachovat detaily a nelhat vám přitom přímo do očí. Začnu sobotou, neboť v pátek bylo poslední zvonění, které je zde o několik článků níže. Ještě podotýkám, že tento deník je veden chronologicky, což je nejjednodušší forma deníku, i přesto se zde mohou vyskytnout chyby, jelikož i Kosmas se při psaní své kroniky několikrát zmýlil (a to měl úkol mnohem jednodušší – popis doby od stavby Babylónské věže, až do současnosti jeho doby). U jednotlivých dnů si prosím všímejte detailů, jako je počet naučených otázek, nálada apod. Poslední dodatek k předmluvě – před svaťákem jsem se skutečně nenaučil vůbec nic, snad kromě jedné otázky do češtiny, a to ještě velmi fragmentovaně.
Sobota – D9
Počet otázek: 1 do fyziky
Stav ledničky: poloplná, delikatesy, jako je například nanukový dort nebo ředkvičky (och mami...)
Ranní nálada: Otřesný bolehlav po pátku, naprostá dezorientace v systému souborů v počítači, neschopnost vyhledat jednu fotku (na níž byla moje milá)
Ihned po ránu jsem zasedl k počítači a v naději, že se poučím něco do fyziky, jsem zde zkysl asi do dvou hodin odpoledne. Poté přišla dámská návštěva a já se jal samčích povinností. Po úžasné procházce a příchodu domů jsem si všiml, že už mi uběhlo asi 10 hodin z mého svaťáku. Sáhl jsem po fyzice a připravil si jednu otázku – kinematika – asi nejlehčí. Večer se mi ozval Bludovičák aneb Goophee, se kterým jsem uskutečnil výlet do Karviné. Nádherné to komunistické město, někdy tam musím bezpodmínečně s foťákem. Po příjezdu domů jsem si uvědomil, že je večer a tak jsem se jal spánku, samozřejmě s výhledem na lepší zítřky.

Neděle – D8
Počet otázek: 5 do fyziky
Stav ledničky: poloprázdná, ředkvičky již bohudík někdo strávil za mě, je zde ještě mnoho bílých jogurtů a nějaké vajíčka (bohudík slepičí), také jsem objevil prošlou hořčici a pálivý kečup (nesnáším pálivé jídlo)
Nálada: skvělá, nadšen a rozjařen
Po ranní sprše jsem si sedl k PC a s výhledem na zpracování alespoň deseti otázek jsem spustil prohlížeč a napsal www.wikipedia.cz. Doufal jsem, že se dostanu přímo k tématu fyziky, ale bohužel mě hned na úvodní stránce Wikipedie zaujalo něco malicherného, co jsem prostě musel vědět a po důkladném nastudování detailů o oné malichernosti jsem si všiml, že je 12 hodin. Pustil jsem se tedy do přípravy oběda a poté zpracoval asi 4 otázky. Spoléhal jsem na to, že češtinu i výpočetku se naučím za poslední dva dny svaťáku, kteréžto již skutečně nemohu jít nikam ven. Proběhla večerní návštěva čajovny, několik filmů a spánek asi v jednu hodinu ráno.

Pondělí – D7
Počet otázek: 6 do fyziky, 1 do literatury
Stav ledničky: mami zajeďte do tesca, není tu přes den co jíst
Nálada: Doposud výborná, právě mi přeci oficiálně začal svaťák, nadšení, že jsem o pár otázek popředu atd.
Ráno jsem vstal a přesně si zopakoval scénář z předešlého dne. Během dopoledne jsem se pobavil s Křemčou na ICQ, která mi řekla, že svaťák je v pohodě, jen nesmím nic odkládat na další den. Stanovil jsem si tedy určitý harmonogram, podobný, jako má paní Komárová na jógu a řekl jsem si, že jej musím dodržovat. Vycházelo to asi na 6 otázek do fyziky na jeden den s tím, že dnešní pondělí budu mít volné. Odpoledne jsem si udělal jednu otázku do fyziky a pak přišla Andrea. Zmákli jsme spolu jednu otázku do češtiny a hurá ven. Večer jsem přišel v plné energii domů a s vervou se pustil do učení, což mě po pěti minutách přešlo, jel jsem se projet autem.

Úterý – D6
Počet otázek: 10 do fyziky, 1 do literatury
Stav ledničky: nedojedený oběd ze včerejška, láhev vína, sýr, který naprosto nesnáším i přesto, že jsem milovníkem sýrů a jiných labužnických choutek (Mozarella – bílá žvýkavá hmota, která dokáže během 74 nekontrolovaných sekund nekontrolovatelně zaprasit celou mikrovlnku – tím převyšuje i účinky pomeranče v mikrovlnce rovná se časovaná bomba)
Nálada: sexuálně chtivá, po ránu ospalá
Po krutém probouzení mou sestrou v sedm hodin jsem si řekl, že musím chodit dříve spát, dnes se tedy odebéřu ke spánku nejpouději v 10 hodin večerního času. Rychle jsem zhltal první ranní kávu a zasedl k počítači, kde jsem se dopoledne skutečně učil, a to paralelně s Goopheem, který byl pořád o něco rychlejší. Odpoledne jsem strávil zavřený v koupelně u zvětšováku, následně s mojí milou. Řekl jsem si, že po celý svaťák nesmím pít, což vlastně od posledního zvonění držím. Během odpoledne jsem měl další dvě kávy a večer ještě jednu. Nevím proč, ale usnul jsem kolem třetí ráno, což byla poslední chvíle, kdy jsem se podíval na hodinky.

Středa – D5
Počet otázek: 11 do fyziky, 4 do literatury
Stav ledničky: nevím, je mi blbě
Nálada: po ránu jsem se probudil naprosto vyčerpaný, celou noc jsem se potil, klepaly se mi ruce a málem jsem se rozbrečel při pomyšlení na to, že jsem zalehl v 10 a usnul ve tři. Dnes žádná káva, řekl jsem si
Ráno jsem prozevlil u monitoru, Odpoledne jsem vypadl za Bernatíkem. Úmluva zněla, že jakožto osoba, která má češtinu za dva, mě naučí celou literaturu. Ono by to šlo, kdyby Berny zrovna nestáhl celou řadu nového seriálu Heroes... Po posledních třech dílech jsme se skutečně učili, teda já se učil, on mi jen dodával dodatky... Večer jsem se odebral za Dankem Danielem, kde byl i Adam (oba z naší třídy), byli jsme domluveni na literaturu a fyziku. Po prvních dvaceti minutách prokecaných o pornu, hudbě a o tom, kam se půjdeme zkalit v pátek padla první a poslední otázka z literatury, na kterou jsem neznal odpověď. Tak to pokračovalo dál a v sedum jsem to zabalil a jel domů. V autobbuse jsem si říkal jó jak já se budu doma učit, ale doma čekal monitor a 24 hour party people.

Čtvrtek – D4
Počet otázek:11 fyzika 10 čjl
Stav ledničky: nechci to vědět.
Nálada: po ránu se projevují první nostalgické vzpomínky na víno, rum a alkohol všeobecně. Před očima mi krouží plná číše vína.
Po ránu nevím, na co se vrhnout nejdřív, a tak usedám k PC a začínám si vést tento maturitní deník. Poté si všímám ikonky kulturní přehled, otvírám tedy dokument, který jsem před týdnem odevzdal naší češtinářce a sám se divím, co vše jsem četl – to je tak, když celá třída odevzdá jeden a ten samý kulturní přehled...
Jsou 3 odpoledne, právě jsem se dodíval na Epic Movie. Trapnější film jsem neviděl, původně jsem si myslel, že se jedná o pokračování proslulého Scary Movie, již v polovině filmu jsem však byl přesvědčen, že se dívám na amatérský film. Z tohoto omylu mě však vyvedly až dvacetiminutové titulky. Později jsem si vyčítal, že jsem ztratil tolik drahceného času na takové ptákovině.
Je 17:03, je to v prdeli, nejsem schopen se učit. Pořád se to dá svést na horko.
22:03 jdu spát, umím hovno.

Pátek – D3
Počet otázek: 13 fyzika 11 čjl
Stav ledničky: 3 ramy a banán, několik bílých jogurtů apod., dávám si banány se šlehačkou a mažu je margarínem.
Zničehonic přichází Adam a Danek, že prý si budeme opakovat. Pak mi vše dochází – vlivem Pascalova zákona se tlak v mozkovici okolo mého mozku rovnoměrně rozložil a způsobil tak časový posun a já měl zato, že je teprve čtvrtek. Zopakovali jsme si hodně věcí, snad i to, co jsem neuměl.
Večer podléhám silné depresi a epileptickému záchvatu, přestože jsem nikdy epileptikem nebyl.Mít lepru, tak se rozpadnu na kousky. Večer jsem jel pro Andreu do práce a po cestě zpět jsem si uvědomil, že jsem se opět nic nenaučil. Naštěstí je moje milá velmi chápavá osoba a proto mě řádně uklidnila. Přišel další den.

Sobota – D2
Nebudu tento den popisovat, jen chci upozornit maturující, že D2 sebou přináší velmi těžké bolesti břicha, sklony k psaní epitafu a podobné morbidnosti. Napsal jsem si již i proslov pro rodiče, který začínal asi takto: „Drazí rodiče, mám vás moc rád a přísahám, že pro maturitu jsem udělal vše, co bylo v mých silách, přesto však někde nastala chybka, nejspíše na straně učitelů a hodnotících a já neodmaturoval. Mám vás rád, maminko a tatínku!“

Neděle – D1
Můj proslov jsem pozměnil na:“Drazí rodiče, přestože jste mi dávali najevo vaši velkou lásku, finančně mě ve studiu podporovali a drželi takříkajíc nad vodou, studium se mi jeví příliš obtížné a jsem nucen jej předčasně ukončit a maturovat až za rok.“ Počet otázek, které umím do obou hlavních předmětů, se dá spočítat na třech rukou. Těším se na zítřek. Večer si dávám na uklidnění mléko a rohlík s kečupem, zapomněl jsem jíst.

Pondělí, 28. 5. 2007 – Šmajc na potítku – D D (den velké :D)
Ranní maximální vlhkost vzduchu pouze minimálně převýšila aktuální relativní vlhkost, kapilární tlak ve skleničce s vodou po ránu je velmi nízký, cítím lehkou kontrakci délek, přesněji v oblasti penisu, výtah padá volným pádem a látkové množství v jednom kilogramu chleba je 128 256 512 molů. Mol je jednotka látkového množství.
Nebudu vám popisovat ten stres ráno ve škole, to si musíte prožít sami a ti, kteří již tento pseudostrach někdy zažili, vědí, že celá maturita je fraška. Vytáhl jsem si otázky půl napůl – některé mi sedly, některé ne. Celkové skóre mám 7. To nejdůležitější je, že jsem se během zkoušení z výpočetky konečně naučil a pochopil variantní záznam v pascalu a množiny.

Pro ty, kteří ještě nematurovali – je to fraška, fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Dodávám ještě fotku suveréna, kterak odmaturoval a fotku mého obývacího pokoje během příprav.





eTABLO


Ještě malý dodatek - výňatek z jednoho icq rozhovoru

Žastýna (08:21 odp.) :
no
switch (08:23 odp.) :
jjj..tez myslim ze no...r..m..a...ll....
Žastýna (08:26 odp.) :
ehm muzu otazku?
switch (08:26 odp.) :
ano?
Žastýna (08:26 odp.) :
jako nic proti tobe nebo tak,ale prijdes mi takovy zvlastni jak kdyby si zil v jine dimenzi?
switch (08:29 odp.) :
hej newim newim...asi jo...nebo ne..ja fakt nwm...vzlasti to mozna sem..hej vis jak tedka pisu hovadiny bo nemam co psat....vis jak snazim se delat srandu..a vidim ze to moc neberes..tak nic...no...:-X
switch (08:29 odp.) :
takovy druh humoru...
Žastýna (08:30 odp.) :
no ja mam radeji jinej humor no vis jak:-)
switch (08:31 odp.) :
jj vim..ja to vsechno kombinuju....

Poslední zvonění

Tak nám všem naposled odzvonilo. Tedy skoro všem, někteří jedinci (zřejmě pouze jedinec) si ještě akreditovali na naší škole jeden další rok. Jak u nás probíhalo poslední zvonění? No abych byl upřímný, byl to závod, ve kterém vyhrál ten, kdo popil nejvíc. Já musel vstát už ve čtyři, plán byl následující. Zajedeme pro jeptišku a pro svářeče (který se následně transformuje v homosexuálně orientovanou atrapu pro kolemjdoucí) a střihneme to k Lazům (důl Lazy pro neznalé), kde se sejdeme s bůhvíčím (oficiálně to měl být zvonkonoš) a se Santa Clausem. Zvonkonoš i Santa však nakonec jeli na úplně jinou zastávku, ale i tak jsme je objevili. První, co mě zarazilo, byl zvonkonošův čouhající penis. Růžový dlouhý penis s červenou špičkou. Jaká to lákavá lahůdka! Inu dojeli jsme na hornické parkoviště a počali s výběrem financí. Včerejší obavy, že horníci málo dávají, se ihned rozplynuly v davu horníků, kteří nás doslova zasypali drobnými. Někteří však nebyli pro naši akci tak nadšeni, jako jiní, říkali nám, že tento týden jsme už asi desátí. To potvrzoval i fakt, že u hlavní vrátnice stála další, avšak méně početná skupina penězolupů. Naše další cesta směřovala do Tesca, kde byly všechny kamery ihned po našem příchodu zaměřeny přímo na nás. Ochranka u vchodu o nás zřejmě informovala kameramany, ještě než jsme vešli do Tesca. Uvnitř jsme si zakoupili za utržené peníze víno, kteréžto jsme v průběhu dopoledne zpracovávali jak se patří s rozumem. Poté, co jsem zavezl auto a klíčky předal mamince, jsme se přesunuli k výběru k hlavnímu vchodu do školy. Těsně předtím než začal hlavní program v tělocvičně, jsme s Adamem (jeptiška) byli již značně unavení, neboť jsme se unavovali v tělocvičně, před školou, ve třídě a dokonce i na záchodech pod tělocvičnou. Po skončení programu v tělocvičně jsme přepočítali vybraný peněžní obnos a dospěli jsme k pozoruhodnému číslu - 4000 ká čé. Plus nějaké drobné, které se propily v hospodě - něco pod tisícovku. Několik lidí si po zjištění tohoto velmi atraktivního faktu ihned začalo domlouvat živnost - žebrák. Poté, co jsme prošli město a zkásli další obnosy, jsme se usadili v již výše zmíněné hospodě a jali se pití. Odpoledne následoval krátký spánek a pak přišla druhá etapa mého posledního zvonění. Nejdřív však co se dělo v tělocvičně

  • dražba pana ředitele Kocurka - zisk 600 korun - odkoupil se sám
  • dražba laboratorních myší
  • dražba ještě něčeho asi
  • dvě scénky - z filmu Kouř a naše vlastní tvorba - sklidili jsme potlesk
  • loučení s učiteli a mé předání kytky paní Komárové. S trochou štěstí a fantazie ji použije na vlastní hrob.
A nyní ke druhé etapě mého večera. Domluvil jsem se s Gufanem, že se ke mě staví, dáme dýmku, zalejeme kvítka a někam zajedeme. Podotýkám, že Gufi přijel už značně rozteklý, další rozklad tedy nebyl velmi těžkou úlohou. Já sám i po 4 hodinách odpoledního střízlospánku jsem se necítil zrovna ve formě. I dali jsme dýmku a zašli pro červený lahodný mok za 56 korun i s DPH. Poté jsme zavítali do města, kde jsme zažili dva naprosté nonsensy plus večerníček (bonus v podobě.. o tom níže). První úchyl nás potkal, když jsme nastupovali do autobusu u Merkuru - chtěli jsme si do autobusu koupit nějaký ten chléb národa našeho v budce u zastávky. Stoupli jsme si do fronty za nějakého pána a po chvíli jsme zjistili, že on v té frontě nestojí, že nás spíše pozoruje. Po chvíli na nás těžce srozumitelnou řečí promluvil, ať prý odsud vypadneme. Koupili jsme si, co jsme potřebovali a šli jsme si sednout na zastávku. Po chvíli přišla zavírací doba prodejního stánku, i vynořily se z něj dvě postarší paní a jaly se zamykání a podobných ukončovacích procesů. Ten blázen, úchyl, se k nim rozběhl a zařval na ně ať odtamtud vypadnou. Paní tedy dozamykaly a odešli. Gufi stál opodál a celou záležitost mlčky a opojeně se zaujetím sledoval, když vtom se k němu rozběhl onen onan a začal do něho vařit, ať odtud vypadne a ještě jednou, že ho zmlátí. Gufi nechápavě uhýbal a pak přijel autobus a my se chopili záchrany a onoho onana ponechali vlastnímu osudu. Když jsme odjížděli, mlčky stál na zastávce a díval se do prázdna.
Druhého prasopsa jsme potkali u čajovny. Scházeli jsme do našeho oblíbeného sklepního podniku, ještě jsme však nesestoupili ani o tři schody a přiběhl k nám nějaký Ferda, který se nás zeptal: "Synci, dám vám 500 za vykouření!" Gufi jej nechápavě sledoval, asi chudák přeslechl, a tak svou žádost onen onanátor zopakoval a upřesnil: "Jednou stříknu a máš 500". Beze slov jsme sešli schody a v roztodivném rozpoložení mysli hovořili s obsluhou (Lucka a Marek) o podivných událostech toho večera. Pak jsme se odhodlali zabalit to a odebrali jsme se k zastávkám. Jaké nemilé překvapení čekalo mě - Guf odmítl nastoupit do autobusu, byl dezorientovaný a domníval se, že Šumbark je tam, kde ve skutečnosti byly Bludovice a naopak. Ujel nám kvůli tomu autobus, a tak jsme v zimě vyčkávali na další. Jak jsem se dostal domů, si moc nepamatuji, musel to však být velmi náročný úkon. Tolik k mému poslednímu vyzvánění, snad ještě nějaké fota.












Eskymo nanuky

Ahoj Eskymáčku, hiphopový blbečku! Nějak se ke mně dostalo, že se pokoušíš navazovat intimnější vztahy s mojí slečnou. Věz, že jestli toho nenecháš, nakopu ti prdel, sundám gatě a vyšukám tě!!! Zeptej se na škole, kdo je Šmajc a uvidíš, že má pověst trhače penisů hiphopovejch prváčků mě předchází, nezahrávej si tedy s peklem a moji slečnu nenazývej bezcitnou kurvou, je-li ti panenství tvého pozadí milé. Mohlo by se stát, že dostaneš na holou.

Maturita? Přijímačky?

Před hodinou jsem vstal a hodinu (což je bolestivých šedesát minut) jsem se učil. Musím říct že se neumím učit. Učení je nejnesmyslnější věc, jakou kdy lidstvo vymyslelo. Proč někdo učený doposud nevynalezl něco, nějaký přístroj, který všechny ty knihy narve do hlavy, například přes USB? Nepřijde vám poněkud podezřelé, že paměťové médium, jako je USB klíčenka, se naučí 512 mega dat (což je veškeré středoškolské učivo plus nějaké bonusy, jako je hudba a fotky) nejdéle za 5 minut, a to ještě přeháním? USB flash disky mají sice většinou pomalou přístupovou rychlost, ale vezměme si takový hard disk; z něj vyčteme kdykoliv cokoliv během několika mikrosekund. Není tedy poněkud zavádějící učit se všechny ty vzorce, teorie a principy, když všechny jsou k mání na Internetu? V čem je tedy háček? Co bůh Adamovi nedal, co během své tvorby vynechal, co udělal špatně? Proč je rychlost zápisu do našich mozků tak nízká a proč ji rychlost čtení o moc nepřevyšuje? Chybu bych hledal někde u Honzy Ámose Komenského, který zavinil a způsobil všechnu naši bolest, dále bych hledal příčinu této bolesti u ministerstva školství, které chce dnešním prvákům zavést brutální povinnou státní maturitu (jaká to podlá byrokratická lest) a v neposlední řadě bych hledal příčinu u starých zvyklostí z dob Rakouska - Uherska, kdy vzniklo něco, čemu my nevyvolení v dnešní době říkáme maturita. Je mi do pláče při pohledu na všechny ty papíry, které leží přede mnou na stole, a slzy mi z očí loudí ještě více pomyšlení na to, že všechny tyto papíry pocházejí z mého PC. Proč se je tedy musím učit nazpaměť, když je mohu kdykoliv vytisknout? Proč si je nemohu vzít ani na potítko k maturitě?
Vám se nezdá, že jsme nuceni učit se, učit se a učit se? K čemu to vede? Kvanta znalostí a vědomostí nám zapráskají naše vlasaté hlavy, které teprve až zplešatí, si uvědomí, že většina zbytečností, které se učily, jsou skutečně zbytečnostmi.
Minulou neděli jsem se pokoušel dostat se na vysokou školu do Brna a u přijímaček jsem pěnil a málem explodoval při pohledu na některé otázky - právnická fakulta má podle rektora univerzity stejné požadavky na studijní předpoklady jako ekonomická, lékařská a informační fakulty. Musíme skutečně být tak vzdělaní, moudří a uvědomělí, jako si to ti vyšší přejí? Vždyť takový Achilles neuměl vůbec nic, snad kromě mlácení mečem okolo sebe a my o něm musíme vědět až dodnes. Nebo Platón, který stvořil jednu téměř primitivní teorii, se v podstatě stal scénáristou filmu Matrix a přitom to byl nemytý žák Sókratův, který neuměl ani číst ani psát. Nebo král Artuš, který byl tak hloupý (jak praví Monty Pythoni), že neuměl napočítat do pěti, vynechával číslo čtyři a přeci se stal doposud oslavovanou legendou. Proč musíme memorovat zbytečnosti a plnit své drahé mozečky úplnými nesmysly? Vždyť když se podíváme na historii, nezjistíme nic jiného než tohle: Chceme - li se stát v budoucnu postavou, o které si naši potomci budou povídat, musíme bezpodmínečně zůstat hloupí a nevzdělaní!

Předmaturitní lijáky

Máme to za pár. Písemná za námi, praktická doufejme také, vrhněme se tedy na krátký článeček o velmi špatném počasí, které nás posledními dny provází. Neustále leje. Je to velmi špatné, v létě bude hodně sucho. Lilo minulý týden, lít bude i tento týden, jaká to katastrofa. Předkládám vám krátkou ukázku z dialogu dvou nejmenovaných buřičů, který se odehrál den po lijáku.

Shmaic (12:53)
piče bolehlaaaaaav
Berny (12:53)

jn ja tez koma uplne fest

Shmaic (12:53)
kamo cim to ej podle me tim vinem nebo nevim
Shmaic (12:53)
kurva rumem to nebude
Berny (12:54)

kamo to nebylo vino

Shmaic (12:53)
no visnak no

Shmaic (12:53)
tojetosame
Berny (12:54)
ani vysnak

Berny (12:54)
to byli vyvarene pneumatiky
Shmaic (12:55)
jono:D:D

Berny (12:54)
kamo fakt jak gumove boty od vetnamcu+14 dni nosene po
nozky+ mozna i trochu nachcano
Shmaic (12:54)

no mozna sme nemeli tolikrat zvonit:D (Hladové okno u Tuleně bylo totiž zavřeno a když nikdo neotvíral po druhém zazvonění, tak jsme zazvonili ještě asi desetkrát)
Shmaic (12:54)
co dnes?:)))
Berny (12:54)
Nevim asi vykradem aralku koupime kurvy gumaky lih a udelame party


Lijáky jsou velmi nebezpečná věc, hodně zasahují do rozpočtu peněženky. Prosím jako deštníky používat zásadně nealko či víno.

Pan Opiol (výpočetní technika a podobné neřesti) se dnes dozvěděl, že naše třída má maturovat z orCadu (nelibý to program). Ihned na nás uvalil kletbu, kterou bych nazval "To jsme brali". Když nám oznamoval, co vše na maturitní zkoušce z tohoto programu můžeme čekat, s obdivem jsem sledoval mého souseda, který hrůzostrašně zbledl. I přestáli jsme krátký obsažný výklad a
pan Opiol odešel. Dovoluji si však uvést několik vět, kterýma mě dnes skutečně pobavil.

  • "Pane učiteli prosím mohl byste zapsat do třídnice?" "Jak se ten předmět jmenuje? Není to výpočetní technika?"
  • Oni všechno znají. Oni jsou prostě univerzálové, koumáci. Oni znají diodu, odpor, tranzistor, dokonce i operační zesilovač!
  • "Kdo bude předseda komise?" "Šindler." "Co to je?"
  • Máme smůlu takzvanou.
Pokud někomu tyto výroky nepřijdou až tak směšné, je buď nezúčastněný nebo mimo.
Co jiného před maturitou? Někomu se povedlo udělat perfe
ktní bítbox - v podání pana prezidenta Bushe a jeho oblíbeného slova - weapons. Sledujte zde. Fakt dobrý kousek. A ještě jeden zde.
Během lijáků jme trošku fotili. Některé fotky vám můžu ukázat, p
okud se vám nelíbí, vězte, že mě jo a že na papíře vypadají mnohem líp. BTW poslední dobou se stále častěji setkávám s lidma, kteří fotí na digitál a mluví o kinofilmu jako o šmejdu. Chci proto všechny upozornit, že kinofilm se s digitálem nedá absolutně srovnávat, jdu-li ven a beru kinofilm, řeknu mamce, že jdu fotit, jdu-li ven a beru digitál, řeknu mamce, že jdu digitalizovat. Je to něco úplně jiného, neříkám, že se nejedná o umění - uznávám to jako umění - a s původnm kinofilmem se to už nedá srovnávat.
To je ode mě před maturou asi vše, po matuře to tu rozvalíme! Slunce v duši, alkohol v krvi.