Info

Mám čtyři věci, které sděliti vám musím.

1. Poslední společná chata se koná dne dvacátého druhého června (22. 6.). Účastníci zájezdu musí projít přijímacím řízení sestávajícím ze tří zkoušek. Tou první je následující úkon - kdo chce jet, ať se napíše tady k tomuto článku do komentářů (tj. dole pod článkem klikněte na komentáře a přidejte komentář). Kdo se nenapíše, má smůlu, klidně pojedu sám s Andreou a nebudu řešit, kdo kde v tu dobu bude. I když by mi to bylo líto. Další nevyhnutelnou formalitou se stává fakt, že vstup (povolenku) dostane pouze prvních patnáct šťastných lidí, kteří se napíší do komentářů. Druhou podmínkou je, že každý účastník se musí skládat na bečku, tj. 150 korun do společného fondu. Zbylé peníze budou použity na fond oprav. Kdo se nebude skládat na bečku, je povinen vzít tvrdý alkohol, popřípadě kvalitní víno v ceně 150 korun. Je mi líto všech, co nemají peníze, ale musím podotknout, že se jedná o blbé výmluvy. Kdo chce jet, peníze si našetří. Mates taky šetřil a koupil si auto. Hodně lidí chodí makat do call centra, já osobně montuji klimatizace. Můžete roznášet letáky, je mi to jedno. To, že je někdo líný odmakat si jeden den na brigádě, je jen a pouze jeho chyba. Myslím si, že tato akce je něco vyjimečného, kde se sejdou přátelé a zapijí školní rok. Kde Šmajc každému, kdo přijde, dá pusu na čelo a přečte pohádku na dobrou noc. Třetí podmínkou je to, že vás alespoň trochu musím znát. Minule to dopadlo katastrofálně. Obvykle ke svým článkům nepřidávám smajlíky, ale teď musím... =) Jen malé lákadlo - na chatu máme připraveno spoustu soutěží, mezi nimiž nebude chybět ani stezka odvahy a náročná poznávací pivní cesta lesem (cca 200 metrů bloudění podle mapy a hledání pivních artefaktů). Vítězové budou zasypáni polibky, růžemi, pivem a kamením.
2. Našel jsem svou kšiltovku. Teda Andrea ji našla - čtyři měsíce se schovávala v prachu a mezi domácí havětí pod mou postelí a až bystré oko mé přítelkyně ji spatřilo a udalo mi její polohu. Jsem šťasten, na chatě ji budu mít sebou a smekat před dámama.
3. Půjdu studovat do Brna - mám pokrk tohoto města rychle-se-měnících tváří, kde měšťáci stopují patnáctileté děti jedoucí na kole po chodníku a zároveň opomíjejí nabíhat na feťáky a dealery drog, kteří se potulují naším městem. Vím, že tímto si přikládám pod kotel, avšak mám už pokrk této "spravedlnosti" a "dodržování zákona". Včera jsem se dozvěděl, že kamarád byl po dobu patnácti minut nucen za tmy vykládat kufr auta, jen aby příslušníkovi policie, ochránci zákona a kokotovi (2 + 1 zadarmo!) ukázal, že se ve vozidle nachází rezervní pneumatika.
4. Mám pár fotek, které vám chci ukázat. Samozřejmě jen z mobilu, ale vyjadřují mé postřehy a buřiče. Také upozorňuji, že v galerii Viléma Winše v Janáčkovi je výstava obrazů krtečka. Můžete si zahrát i pexeso, dnes jsem s Andreou remízoval 1:1.

Šmajc out - Měsíc v kuši!

the last CHATA

Aniž si toho většina z nás všimla, nadešel čas rozloučení se školními lavicemi, školními židlemi a školními prostory tak celkově. Dokonce i panu školníkovi musíme dát sbohem. Nebylo by však správného zakončení bez správného rozloučení. A právě příležitost rozloučit se s kamarády nám poskytne vysokohorský objekt ve velehorách za velkoměstem Jablunkovem - Šmajcova chata. Jak se již stalo nepsanou tradicí, jednou za čas se několika lidem posteskne po volnosti pohybu a větší vzdálenosti od drábů, a tak se jedou opojit mokem lihovým přímo na chatu. Tato chvíle se neúprosně blíží a já nemohu jinak než konstatovat, že se velmi těším. Proto zde vkládám tento šot. Potřebuji vaši pomoc - při volbě alkoholu na chatu a při volbě data výjezdu. Prosím účastníky zájezdu ať nahlásí se. Předběžně jsme dělali s několika lidma seznam a ten vypadá takto - promiňte, jestli tam někdo není, bylo to včera, byli jsme zkouření:

Sidža, Salieri, Kulík, Karlos, Kuba Latocha, Gufi, Danek, Adam Blick, Berny, Bimba, Skalda, Peťulka Ralbovský, Radek a Dawid, Dočko, Chleba, Máňa, Kubis, Hruška, Hundy, Bartekk, Dominika, Peťa (z Yablu), Boris.

Nyní prosím pozor - ankety ohledně chlastu a jídla, datumu odjezdu.

Prosím vás, abyste veškeré připomínky napsali do komentářů k tomuto článku - je to asi poslední chata, tak ať si ji užijeme.

O lidech a nelidech

Nedávno jsem dostal ohromnou chuť na gofra. Že nevíte, co to gofr je? Jedná se o delikatesu, kterou najdete v super lokále na černém sídlišti pojmenovaném nejspíše po pořádném buřiči – na Šumbarku. Gofr je pečená placka obohacená marmeládou a šlehačkou s čokoládovou polevou. Cesta do této kantýny vede přes jednu z nejhrůznějších částí oné lokality. Při průchodu touto „atrakcí“ si nikdy nejsem jist, jestli jsem v domě hrůzy nebo na pouti. Toho dne mi moje milá šla po boku a strachem mi svírala paži. Několik Otakarů se shromáždilo přímo uprostřed křižovatky a projíždějící auta je musela objíždět. O kousek dál dostal malý Otakárek od druhého většího pecku přes ucho, protože mu zřejmě nevrátil čtyři koruny. O chvíli později se oba nezletilí Otové vesele smáli a kouřili spolu kusovku. Došli jsme do bufetu a poprosili o jednoho gofra. Snědli jsme jej s Ajkou napůl a můžu říct, že byl tak výtečný, že jsme zašli pro další dva. Třináct korun za takovou pochoutku – neberte to. Poté co se Ajka probrala z opojení, do kterého ji gofr jako každý jiný výběrový labužnický kousek dostal a poté co já zjistil, že nám nejede zpáteční autobus, jsme se odebrali domů, ovšem opět přes dříve zmíněnou oblast. Když jsme procházeli okolo popelnic, naskytl se nám hrůzný pohled. Malá Otěnka, nanejvýše desetiletá, hrabala do popelnice a zřejmě něco hledala. Nemohla však dosáhnout až na dno, a tak to vzdala a oddálila se od popelnice. V tu chvíli však na ni zdálky zakřičel dospělý ženský hlas: „Vytáhni to a neser mě ty smrade!“ „Ale já tam nedosáhnu mami.“ „Neser mě ty malý hajzle a vytáhni to! Nepůjdeš domů, dokud mi to nedoneseš!“ Zrychlili jsme tempo a odebrali se k domovu. Z nevzrušeného výrazu malé Otěnky mi bylo jasné, že to, co jsme právě viděli, je zde na každodenním pořádku. Řekl jsem si, že o tom musím napsat do blogu, a tak jsem taky udělal. Andrea v tu chvíli vyřkla sprostá slova, které neznám ani já a všechny je směřovala matce Otakaře. Nemám co dodat, snad jen to, že soužití Otů s Nediskriminovanými, o kterém se v různých diskuzích velmi často hovoří, je zřejmě jeden velký nesmysl. Blesk by neměl o čem psát.

Mimo jiné jsem se dnes koukal na fotky z Walesu a Skotské vysočiny z minulých prázek a musím říci, že jsem měl slzy na krajíčku. Návštěva Velké Británie na mě měla skutečně hluboký emoční vliv, často se přistihuji, jak při chůzi po chodníku tupě koukám do asfaltu a nostalgicky vzpomínám na krásy té země a na přátelství, která tam vznikla. Dík Guphane, žes jel se mnou:) Tyto prázky chceme jet s bandou mě podobných dekadentně smýšlejících umělců a nerádoby nudících se absolventů navštívit Chorvatsko, přes Maďarsko a zavítat i do Černé hory. Těšte se na fotky přátelé!