První dojmy z Brna
Tak jsem se moovnul na Brněnské koleje na Purkyňově Ulici, do 13. patra. Nyní vám popíši první zážitky z tohoto nikdy nespícího města. Skupina mých spolucestujících se skládala ze 4 členů. Michal Kozel, Ondra Kuchta a jejich kamarádka.
Po příchodu na třinácti patrové koleje jsme si vystáli frontu na banány, na jejímž konci nás čekaly klíče od pokojů. Ubytovali jsme se a hurá na průzkum nočního Brna. Vzhledem k tomu, že včera byla neděle, bylo docela složité najít pořádný lokál. Jejich výše zmíněná známá zde však pracuje, proto věděla kam jít. Brzy jsem pochopil, že Stella Artois za 27 korun je zde levné pivo, skutečně solidní Havaj pizza vyšla na 105 Kč. Abych zde všechny peníze neutratil hned první den, piva jsem raději nakoupil v Tesku. Tesco je hned vedle hlaváku, je třípatrové a není NON-STOP, což mi v případě tak velkého města, jako je Brno, přijde značně nelogické. Po příjezdu na koleje Otevřel Kozel Whisku za 400 korun a jal se pít, což mě podnítilo k opičení se. Z piv mi nakonec zůstalo jen několik kousků, tento fakt mě uklidnil, skoro jsem si už myslel, že to tu půjde jako doma. Můj spolubydlící na koleji se také jeví jako pohodář, není bolševik ani pravicový extrémista, jen mě znervózňuje, že si se mnou nedal ani jedno pivko. Co nadělat, nějak to přežijeme. Jednou věcí mě však nasral – zavřel v noci okno (edit – nyní jsem si vzpomněl, že jsem okno zavřel já, přeci jen to chce trochu času na aktivaci paměti). Já, kterýžto nikdy nespím se zavřeným oknem, to zde budu mít obtížné, on je už bakalář a asi tady bude určovat, kdy bude okno dokořán a kdy ne.
Nyní se však ještě vrátím k večeru. Musím připsat fakt, že na Kuchtu cca pětkrát zaútočil výtah, poprvé pouze na nohu, poté však i na životně důležité části těla, jako je třeba hlava nebo hlava. Po ranním probuzení a navázání spojení s mozkem jsem se zbavil sušáku v tlamě a zjistil, že můj spolubydlící je již dávno pryč. Otevřel jsem okno na maximální hodnotu průduchu a poprvé v životě plivl z 13. patra. Dolet kapaliny k zemi zde trvá přibližně 5-6 sekund, v závislosti na její konzistenci. Velmi dobrý výhled na celé město a ptáci ráno létající kolem oken. Asi tu budu tahat foťák. Řekl jsem si, že jako první bych měl zprovoznit internet, ať vůbec vím, kam se mám dostavit na výuku. Při zmínce o škole mi přijde strašně komické se po téměř půlroce zevlu zase něco učit. Teď, když už jsem si koupil kabel k přípojce, jsem zjistil, že první hodina byla v 7 ráno. Stejně nevím kde, takže to je jedno, bude jich ještě dost.
Na pokoji máme asi 30 let staré lampy, které používali stavaři při kreslení na prkna. Teď, bych měl asi ohlásit stávající závady na pokoji. Při pohledu na interiér pokoje mi ale skutečně není jasné, jestli fleky bělejší než nátěr a lampa nad dveřmi bez krytu jsou závada nebo nadstandard (edit – svítidlo bez krytu je údajně závada).
No, snad to tu nějak přežiji, to, co mě tu drží nad vodou, je Internet, klid a šum vody v trubce, která nám stylově vede celým pokojem a nejraději bych ji vyrval ze zdi nebo otočil tím velkým červeným kohoutem a zastavil tak přívod vody do 13. patra. V pátek jsem zpátky, opijte mě.
