Hitparáda Óčko TV

1) Tokio Hotel - An deiner Seite (ich bin da)

Homosexuálně, transvestitně působící kapela s mnoha českými fanynkami ve věku od 11 do 15 let, je pokračující zkázou německé poprockové hudby. Němci za posledních deset let vypustili do světa téměř samé sračky, toto je vrchol uzavírající hranici maximální demence. Co přijde dál? Nevím, ale na další výtvor tohoto žánru už zřejmě neuvidíme, protože Tokio Hotel má už dnes příliš velké mikiny a čepice, takže se v nich ztrácí. Nejvíce mě fascinuje nekomerční pojetí této hudby, kdy v kterémkoliv videoklipu nejprve musíte shlédnout xtisíc lidí, kteří skáčou před stagem jako králíci v králíkárně, pak teprve záběr přejede na blbečka s vlasy tvaru kosmické lodi Enterprise.

2) Linkin Park - Shadow Of The Day

Myslím si, že tuto snůšku hovádek není třeba komentovat, kouzlo, které v sobě možná ukrývali, projevil v originalitě své hudby pouze jejich DJ, i ten jej však ztratil, a to poté, co se celá kapela poradila s managerem, co by asi měli hrát. No, proč už asi nejsou tak vyjimeční, když hrají stejné fekálie, co tisíc jiných kapel okolo..

3) Avril Lavigne - Hot

Styl této hudby a videoklip k ní vytvořený mě stále a neustále navrací otázku, jak to vlastně Avril (armádní raketomet citlivý na teplo) myslí, zda více spoléhá na ohranou hudbu, kterou produkuje, či zda si zakládá na videoklipech, ve kterých se během pěti vteřin pětkrát otočí kolem své osy, následována svými vlasy velmi hloupé barvy. Až z ní bude něco, čím teď prochází usychající Madonna, videoklipy ji už nepodrží.

4)HIM-Bleed Well

Když jsem se konečně dostal k této fantasii, pochopil jsem, oc se dnešním lidem líbí. Dokola znějící akord na kytaru hrající v osminkách (ví někdo, co to je akord?) a blbeček, který stojí před kytaristou a dokola opakuje stejně trapný a v reálu smyslům unikající text, načež do mikrofonu zařve velmi silným hlasem umírajícího krocana a přenechá kytaristu odehrát si své sólo, své unikátní sólo, které vám zahraje kdokoliv jiný, kdo aspoň týden hraje na kytaru.

5)Cinema Bizarre - Lovesongs (They Kill Me)

Soubor kreténů, tvářících se stejně nudně, jako zní jejich hudba. Řekl jsem si, že si pustím každý videoklip z Óčko hitparády, tento už jsem vážně nezvládl až do konce.

Takže, co je vlastně populární? Kdo určuje, co je populární? Populární se stane kapela, když má frontmana geje, transvesťáka nebo prostě angažovaného blbečka. Populární se také může stát, když napíše písničku o tom, jak ji miluje, co pro něho znamená, že ji neopustí. Kdo je a kdo není populární, zřejmě určují náctileté prasátka, které nutí normální lidi vypalovat si do auta CD s vlastní hudbou, protože to, čím je dnes zamořeno rádio (když pominu mnohdy nechutnou reklamu), se dá poslouchat jedině při sraní nebo při kopání hrobu, popř. při vyhazování spáleného koláče do koše na odpad.
Současná hudební scéna je tak omezena na image, že pomalu opomíjí poslechovou kvalitu, více než do pořádných textů investují do laciné reklamy, na plakátech hitparád vidíme většinou pouze velmi drsně se tvářící černochy, kteří jsou tak drsní, že všude musí chodit s ochrankou, blbě a zdecimovaně tvářící se Němce, kteří se serou všude do světa a čekají až jim sestoupnou varlata a blondýny, které si musí brát menší podprsenky, protože operace prsou je pro většinu z nich nehumánní.