Skalda o Chate #6

Bylo nebylo......na jednom krásném kopečku vedle krásné chaloupky........ZBLUL jsem se jako žena v klimakteriu!!!

Den první

Přijíždí zatím krásná, naleštěná Fóbije k mému domu a jejířidič se vydal směrem k mému zvonku. Z úst jemně zaševelil: "Skalda, jdeš už kurva?!" Takto pro mě začala poslední chata v roce 2007. Naházeli jsme se Shmajcemmoje věci do vozu, a vydali se na cestu pro Gufana, pro gramce a do Tesca pro Rum a další pečivo. Celou dobu byl v autě klid, a všichni tři jsme sepotichu těšili, až dojedem a požijem. Předtím jsme se ještě museli setkat s panem Matesem, který měl přijet ve svém nově opraveném voze(čti "Laura"), do kterého mu na moji oslavě narazil hajzl mostek. Poprvé tento den požívámRum s kofolou. Po příjezdu Laury nastalo s Matesem vítání, a tím začaly 4 dny nadměrného hluku, křiku a řevu. Inu vydali jsme se ke gufanovi naložit bedýnky. Jak jsem tu obludnost spatřil, začal jsem se obávat o statiku chaty. Bedny jsme naložili do Laury a vydali se směrem na vlakáč, kde se obvykle konají srazy na akce typu Chata a jiné zvrhlosti.Banda prasat se sešla, a mohlo se vyjet. Natěšený jsem nevěděl, co dělat,a tak jsem dopil lahvinku a načal další. Fóbije na chatu dojela statečně,a chvíli po příjezdu dostala za odměnu a k majitelově nelibosti na orosenoukapotu nápis "Buřič". Nasekalo se dřevo, zatopilo, chlast se dal chladit,já dopil láhev a šlo se kalit. Gufanovy bedny nezklamaly a zapříčinilyvypouklost všech oken v pravé straně chaty a urychlily hoření v kamnech.Přiznám se, že rum v mé paměti nechal skvrnu a tak jen vzpomínám na můj milostný rozhovor se smrkovým špalkem a na to, jak se z verandy stál hajzl.Jdu spát(čti "chlastat do postele").

Den druhý

Je 9 ráno a jsem strašně osp(žr)alý, protože jsem šel spát ve 4.Jdu se vyvenčit před chatu. Vítají mě 4 vozy popsané duchaplnými nápisy.Přidávám další a jdu zpatky do postele, kde zjišťuji, že mi moje místoobsadil jiný ožralý jedinec a ještě perličku, že si jeden nejmenovanýdobytek zechcal kraťasy, protože se neuměl vysrat. S Matesem se vydáváme za neuvěřitelného křiku do Laury pro reflexní vesty, pásky na ruku a studené světlo. Jak silničáři jdem oba ještě zahánět bolehlav,ale předtím nám pan Božkov vypráví půllitrovou pohádku. Další rum máme pod postelí, a tak se notorikům usíná dobře. Stihli jsme stylově pojmenovatneznámé zvíře, které bylo vyšité na jednom z obrázků. Nazvali jsme ho"Lejnoserec" a šli spát jako v ráji s lahví Rumu. Peklo začalo, až nám Božkov došel, a náhradní se někde ztratil. Průměrná hlasitost na chatě se ctyřikrát navýšila a chata byla prohledána ještě líp, než Interkchůler celníkama.Nenašel se a stále se pohřešuje. Vydáváme se k sousedům, kde potkáváme miloustarou paní, která nám dokázala, že všichni staří lidé nejsou idioti a fajně jsme s ní pokecali(Shmajc sice ve zvláštní poloze ležícího alkoholika,ale komunikoval nejvíc nomaně). Cca kolem páté se objevují zachránci: Pan Pastorr, Salieri a Smity. Nesou s sebou dobrou náladu a 5 rumů. Jsme zachráněni, takže sundávám z háku vlastnoručně upletenou dual core oprádku,kterou jsem plánoval použít. Požíváme všichni. Čtenářům se omlouvám, ale nedokážu přesně popsat, co se potom dělo. Pamatuju jak odjel Chleba, Vajco, Sedlo a jejich Promile,vzpomínám na luxusní pokec na půdě, a to je tak všechno. Dobrou noc.

Den třetí

Probouzím se, nevím v kolik. Chlastali jsme tak moc, že se na chatě deformovalo časové pole. Můj stav je přesně ten krásný, ve kterém jsem usínal, akorát mě škrábe v krku a kašlu. Jdu si pro medicínku s plachetnicí a zakopávám o hromadu prázdných flašek, které se nám nějak na chodbě vyskytly. Banda v kuchyni se pomalu probouzela a chystala se odjet. Pomohli jsme jim vytlačit auto a pak jsme jeli nakoupit něco na jídlo na Hrčavu. Dlouho jsme vybírali vůz, ale nakonec jsme se shodli na Fóbii, protože Laura neměla funkční baterku. 5 dobytků sedlo do auta a jelo se.Auto nehnal motor, ale náš řev. Z kopce jsme řvali, po rovině jsme řvalii do kopce jsme řvali. Náhodní chodci byli obdarováni hláškou "Uhni neboZDECHNI!!!" a hromadou sprostých slov. Dojeli jsme úspěšně.Po obchodu jsme se motali jak róm v plastové hale a prodavačky se na nástak i dívaly, ale nakonec jsme úspěšně nakoupili chleba 12° a nějaké pomazánky s rohlíky. Cestou zpět Shmajce napadlo navštívit Polskou stranu.Odpor 80% osádky vozu na sebe nenechal dlouho čekat. Okýnka se otvíraly,zavíraly a z auta padalo sprostých slov jak na staveništi. Všechny větybyly zakončeny koncovkou "...Polské!!!". Pod vlivem našeho křiku Fóbijeztratila veškeré jízdní vlastnosti, a tak se řidič rozhodl vrátit na chatu.Problém byl, když jsme nemohli vyjet jeden kopeček a potkali jsme lidi, nakteré jsme předtím řvali. Naštěstí jím paměť nesloužila. Autíčko vyjelo ažbez spolujezdců, ale vyjelo. S hlukem jsme dojeli k chatě, sežrali nákup,uklidili 3 dny zaschlé talíře a šli hrát Člověče nezlob ses plachetnicí(c). Pan Pastorr dostal výborný nápad nasypat do velkého hrncehromadu sněhu a do něj napíchat flašky => chlast chlazený přímo na stole.Hráli jsme člověče a trest za vykopnutí byla štamprle pro oba. Já jsem se začal trestat dobrovolně postupně se všemi, až jsme dopadli, že se každýzlil jako MUŽIK a člověče nedohráli. Paměť mi opět moc nesloužila.Shmajc neudržel tíhu rumu v nose, nestihl odemknout vchodové dveře,a udělal před nimi krásný koláček lemovaný rozzžvýkanými cereáliemi. Uklidit!!!Vím, že řidiči šli spát zřízení celkem brzo. Já si vyšlapal na sváh fontemo velikosti cca 20 000 nápis SKALDA, s Pastorrem a Klokanem jsme zakalilina drumy a potom, co šli spát i oni, jsem si zakalil se dvěmi lahvemi Rumu.Udělal jsem si hnízdečko na spaní, na které jsem namířil ty dvě Gufiho obludné bedny, přidal volume a zcela naplněn Rumem šel spát.

Humus

Jinak se to nedá nazvat. Bylo třeba uklidit a umýt nádobí. Vzpomínám,jak banda uklízela a já šel pro dřevo do kůlny(neplést s Coolnou). Měl jsem asi půlhodinový pohovor se špalkem, co mi spadl na nohu a nasral mě svým mlčením tak, že jsem ho v kamnech upálil zaživa, a přitom jsem si spálil 3 prsty.Bolelo to jak pohled na rómskou osadu. Hajzl špalek. Při úklidu jsem zvládal jenom jednoduché činnosti, jako například přenášení pytlů s odpadky tam a zpět,vytírání(když mi Klokan pomáhal s obsluhou hadrů) a nabírání vody ve studni.Nějak jsme opustili zasmrádlou chatu a vydali se na cestu domů. Jsem rád, žechata je daleko od Havířova a že ostudu jsem si stihl udělat jen v okolí Jablunkova. Měli jsme hlad a svou nespokojenost s tím že nám v restauracioznámili, že dnes se nevaří, jsem projevil vychcáním všeho z minulého večerapřed zmiňovanou hospodu. V další restauraci už bylo vše bez problémů, až na záchvat smíchu, díky kterého jse málem vyplul Klokanovu česnečku na stůl.Zbytek cesty do havířova jsem absolvoval s motorkářskou přilbou na hlavě,ale aspoň nebyla ostuda, protože nikdo nevěděl, který debil na ně řve(stejně jsem vypadal tak, že by mě nepoznala ani moje vlastní matka). Párkrát jsme projeli celý Havířov, já se vyřval a potom jsme jeli zavést pana Pastorra. Laura si vyzkoušela asi 6x přejet jeden retardér, v Tescu jsme s panem Matesem vrátili 35 lahvačů, zařvali jsme si přes celý obchod "NYŇÝ POŽYL" a jeli umýt Laurinku. Mates byl při mytí rozrušen a málem vyrval asi 200kilový stojan s hadicí ze země. Poté jsem byl zavezen domů a nechán na pospas svým promilím. Takto pro mě skončila Chata#6.Chtěl bych poděkovat hlavně panu Shmajcovi za poskytnutí chaty a všemzůčastněným za super atmosféru.A abych nezapomněl, hledá se stále ten Božkov, co nám někdo nebo něco ukradz podpostele. Odměnou nálezci budiž můj široký úsměv.Doufám v další shledání na Chatě#7. Skalda