Planeta Ukrajina

V červnu jsem měl možnost vycestovat s velmi zajímavým člověkem do jedné z nejchudších částí planety - na Zakarpatskou Ukrajinu. Mám několik zážitků, o které se s vámi chci podělit.

Za prvé. Jsme malí lidé, a kdo si myslí, že je větší, protože se vozí fmetle nahlínách pyčo 1,9TDI, je na tom asi nejhůř. Lidé na Ukrajině (bavím se skutečně pouze o Zakarpatské části) nemají nic a to je dělá velkými - narozdíl od poměrů zde si většinou všichni vzájemně pomáhají. Král vesnice je člověk, který vlastní býka - za poplatek padesáti hřiven (cca 180 korun, když jsme tam byli, kurz byl 1 Grivna = 3,56 CZK) připustí sousedovu krávu k oplodnění a když se zadaří, udělá to třikrát týdně, takže má 150 hřiven, za které je schopen další týden živit svou rodinu. Samozřejmě to nestačí, takže musí chodit někomu s něčím pomáhat. Když jsme byli u našeho místního krále (Vasil), měli jsme možnost celou situaci nafotit...

Za druhé. Na Ukrajině je neskutečně mnoho nedostavených vil - téměř až zámků. Slyšel jsem na toto téma několik verzí, místní se o tom moc nechtějí bavit, častá verze je že prostě došly peníze. To by ale nevysvětlovalo celé kolonie a satelitní města velikosti bludovic, které jsou nedostavěné. Více spíš věřím tomu, že před převratem mohli stavět za levno a že nikdo celkově nedbal na nějaké otravné papíry typu povolení ke stavbě. Po převratu se na papírování začalo dohlížet a tak tisíce a možná statisíce lidí dostavili akorát kulové.

Za třetí. Od tohoto výletu jsem očekával mnoho, ale bylo mi dáno ještě více. Myslím si, že výše zmínění zmrdi by se na Ukrajinu také mohli podívat, je to země, která mění člověka.

Za čtvrté. Ukrajinci jsou v myšlení padesát let za námi. Tam, kde jsme ale my, se oni dostanou za deset let. Všichni chtějí Uniju a charašu robotu. Tipoval bych že 50 procent Ukrajinců pracuje nebo má přímého rodinného přílušníka pracujícího v zahraničí, z tohoto množství asi 70 procent v České republice. Potkali jsme dokonce (toto se událo v Koločavě, ti co se učili na maturitu vědí:) učitele biologie (měsíční plat cca 2000 GR), který o letních prázdninách jezdí pracovat jako kopáč k nám. Také jsme potkali (tentokrát na Solotvině - více na jih) byznysmena, který bydlel v Havířově na Šumbarku a na dotaz, v jakém oboru podnikal, nám odpověděl toto: sháním mým lidem práci. Což v češtině znamená, že prodává lidi, za zedníka dostane 250 na hodinu, z čehož mu zaplatí pojištění plus mzdu, takže za hodinu práce jednoho člověka má tipuji 50 korun. A že svých lidí nemá málo nám potvrdil tím, že na solných jezerech staví kýčovitě odpornou vilu. Přirovnal bych ji k bývalým duty free shopům na hranici s Rakouskem.

Za páté. Na vesnici potkáte člověka, který vlastní ZIL (závody iljiče lenina), spotřeba 45 l /100 Km po rovině nenaložený a až 800 l / 100 Km do kopce plně naložený. No a člověk, který jej vlastní, kupuje benzín za 7 GR a sváží dřevo z hor pro celou vesnici. Narazíte také na mnoho vraků, které před dvaceti lety byly plně funční stroje. Poté co se všechno rozpadlo, nastoupil chaos, ještě větší chudoba (pěrestrojka nebyla koncipována pro tuto část země...), a tak všechno rezne a lidé, dříve vyučení dělníci, se vrátili k pasení krav. Pasení krav je také velmi družná činnost. Každý den jde s krávama z celé vesnice jiný člověk, takže ti zbylí můžou buď makat na poli nebo chlastat.

Za šesté. Přírodu Ukrajinci chápou jako neomezený zdroj. Nemají vybudovanou infrastrukturu (opět - mluvím o Zakarpatské části), tzn. nemají plyn, nemají vodovod a nemají kanalizaci ani žumpu. Je až neuvěřitelné, v jakém bordelu dokáží žít. Ze začátku mi to velmi vyhovovalo, pak jsem ale chytl sračku a dva dny jsem se léčil. Kam tedy hází odpad? Ukrajina nebyla nikdy připravena pro záplavu PET láhví. Všechno, a znovu všechno, se hází do řeky a čeká se na větší vodu. Co mě zarazilo, byla návštěva přehrady. Ani jedna PET láhev, jakoby je někdo sbíral a... recykloval je naivní myšlenka.

Za sedmé. Po cestě zpátky, jsme díky Šengenské dohodě zkysli 6 hodin na hranicích, a když už to vypadalo, že pojedem (byli jsme na řadě), vypadla elektrika. Na ukrajinské části hranice jsem viděl, jak krásně funuje emigrace na západ - přišla babička a poté co jí celník vrátil pas, usmál se na ni a vrátil jí 10 Euro, které "zapomněla" v pase, a to se slovy "příjemný pobyt". Na slovenské části hranice se zřejmě pražák pustil do Slovenského celníka, že má dítě v autě a toto čekání je nemístné, načež mu celník vyvrátil myšlenku, že ve filmu Roming bylo použito slovo pyča ve všech pádech.
Za osmé. Pro lidi, co chtějí podniknout něco podobného: Přes hranici převezete litr chlastu na osobu plus karton vajglů. Ukrajinské cesty jsou velmi podobné českým dálnicím, akorát v tamních poměrech - rozpadají se i tam, kde nikdy nebyly. Můžete narazit na asfaltový úsek, jehož konec po dvaceti kilometrech vám zkazí náladu s tím, že dále jedete po cestě podobné začátku slunce seno (farář na kole).

Syfilis jak sviň.

S kosou na kole.

Civilizace.

Komanč 4ever.

Vzor, duch národa...

Ježek v kleci.

Manžel umřel už dávno.

Pastva.

Připuštění.

Turbo, machr vesnice.

Odkaz minulosti.


Moskvič.

Solná jezera - zde hodně lidí postavilo hotely, nedomysleli však to, že šachtu, ze které načerpávají slanou vodu pro hosty, budou v 2K9 bourat...

Školní záchody (a v podstatě nejčastější typ záchodů)

Vasil se sprasil.

Opět Vasil.

Ivan. Ruce kompletně zabradavicované.

Babuška, ubytování 25 GR na noc plus 5 GR za teplou vodu a koupel (sauna), tak si to přepočítejte na naše...

Odnikud nikam - to, proč se tam ještě hodněkrát vrátím.

Princezna.

Když je chcete vyfotit, takhle ztuhnou a nepohnou se... Fotografování se obvykle zúčastní celá vesnice, proto tam fotograf zavítá jednou za čas, a je z toho celkem řádný povyk.

Další Čmelák (dělám sérii:).

Solotvina - solná jezera, důlní poklesy vedlé nichž odvážní staví hotely.

Síla civilizace...

East connected.

Bábušky alou do kostela.

Bezpečnost dítěte.

Technologie minulého režimu nepotřebujeme.

Bude výprask...

Budinok kultury.