Tuníme tunímé, hore po dědíňé

Článek se zabývá tématikou tuningu osobních automobilů.

Protože se poslední dobou setkávám stále častěji s vozy bez výfuku, začínám vůči nim cítit slabou averzi. Majitelé těchto pojízdných rakví se zeslabenými stěnami si zakládají na výraznějším zvukovém projevu motoru, který kromě potěšení několika málo šampónových blbečků přináší utrpení pro bezmála celé město. Audio projev některých těchto vozů tvarově připomínajících krabici na krmivo pro kočky je někdy velmi shodný se zvukem popcornu praskajícího v nerezovém hrnci pod poklicí. Osobně se proti tuningu nijak nestavím, ale to pouze tehdy, je-li decentní nebo tehdy, vidím-li votuněné BMW nabourané do stromu (s využitím pasivní bezpečnosti vozu - největší potěšení v tomto případě mi přináší krev na místě a neaktivovaný airbag).

V Havířově má tuning dlouholetou tradici. Široké veřejnosti asi nejznámějším projevem tuningu jsou Castrol(ovaní) blbečci, pravidelně dosahující pravé části tachometru v nočních hodinách během jízdy přes město, dále pak "Golfisté" se svými výhružnými pohledy při stání na semaforech a následnou závodní akcelerací podobnou rychlosti rozběhu koně, kterému byl bez předešlého upozornění násilně implantován železný kůl do řitního otvoru.

Zajímavé sešlosti tuningářů se konají nad hotelem Merkur, blízko malého kruhového objezdu. Každý den zde můžete vidět několik TDImbacilů s víceméně pořád stejnými vozy, kterým každý den otevírají motor a duchaprázdně komentují sériovou výrobu, tak jak to viděli v Rychle A Zběsile 1, 2 a Tokio Drift. Charakterem jsou podobní divokému praseti nebo mědvědu brtníkovi, při pohledu na jejich vůz nebo nedej výfuk přímo do očí nahodí zastrašující pohled Vincenta Diesela 1,9, kterým naznačují, že jejich volant má červené potahy z LIEDLu (a.s.), které váš volant nemá, a proto mají i větší průměr penisu u kořene. Nad Merkurem občas potkáte i příslušníky z oddílů pomáhat a chánit, kteřížto se cítí být dotčeni pouhou existencí votuněných aut, ale to už je jiná kapitola...

Dalším zajímavým faktem na tuningu je poměr Zvuk vs. Zvuk. Pro mnoho ergonomicky nepřijatelně upravených aut je typickým faktem to, že přes veškerý kravál způsobující erekci bezbohovi v bílých NIKE teplácích za volantem je zvuk uvnitř vozu nesnesitelný, zde se tedy zavádí poměr zvuk vs. zvuk. Votuningář ve snaze ubránit si sluch před rachotem z motoru s prošlým olejovým filtrem provede následující: "No tak narvu si dva prcály do dveří žejo, ať to má tah, a dozadu jako nad kurf těpnu ty dva basové vod Karla on to má z burzy takže levný vole ale kvalitka nedrncá to sou nový". V praxi to znamená že daný vůz přijde o několik litrů v zavazadlovém prostoru a jízda na zadním sedadle se stane zdravotně nebezpečnou i pro prababičku, která zažila válku. V širší praxi ovlivňující širokou veřejnost to znamená, že pokud potkáte podobný vůz na křižovatce, nepřekvapí vás pouze hnusným zvukem rezavého rektálu, ale i Tuc Tuc Tuchrc Tuc hudbou ukazující řidičovi jeho profil, to, kdo doopravdy je. Poměr Zvuk vs. Zvuk tedy určuje hlasitost motoru oproti hlasitosti retroduktorů v retardově káře. Většinou se pohybuje kolem 1,5 nebo podobně.

Na závěr perlička - až vás zabije něco 200 kilového letícího přes Havířov po Dlouhé třídě, mohl to být motor blbečka, který to nevybral (zážitek pana Ujmana, viz foto).